Projekt mozaiky

Nemáme v životě ani v dějinách tolik případů pokusu o vznik nového kultu, o jaký se snažila obrazotvornost socialismu. Po delší odmlce v jeho užívání, která z něj dělá historii, tedy můžeme být velmi překvapení, jak je dobová snaha spojená s materiálovou podstatou vyjádření, se střípky skla nebo s glazurou dlaždice, a jak užívá klíč k odemykání světa.

Dnešní srovnání s jinými díly, které je opět základním pojmem a samotným aktem hodnocení, už ale nebere v potaz úlohu maximy, která měla tenkrát v radosti vystoupit. V době, kterou máme v reziduích výtvarného provozu a v transformaci paměti dočasně uchovanou, byla takovou maximou či vzorem především lidová píseň a její samozřejmost. Tak lehce, jak plyne ze svých zpěváků, měl být brán i obraz svými diváky a účastníky trvání jeho vzniku.